Erebos- hra, která tě sleduje
27. november 2013 at 20:50 | LalaKaya
|
Knižní recenze
Autor: Ursula PoznanskiOriginál: Erebos
Překlad: Karolína Kousalová
Nakladatelství: Fragment, 2011
Hra vám nakáže, abyste ji poslali dalším lidem...a vy ji na její rozkaz předáte dál. Samotná kniha nikde nic takového neříká, ale i tak ji prostě musíte dát co nejvíce lidem, protože pak se s nimi o tom můžete v soukromí bavit...tak aby se to nikdo nedozvěděl...při plápolájícím plamenu.
Děj mi přijde až děsivě dobře promyšlený. Jak dlouho na tom autorka asi pracovala? A ten konec...velké odhalení. Zatají se vám dech a... a... sakra, předbíhám. Pěkně popořadě od začátku.
Příběh začíná tak poklidně. Nick- basketbalový hráč čeká na dalšího hráče, Colina, jenomže on nedojde. A že jejich trenér pěkně zuří, protože Colin není jediný, kdo na tréninku chybí! Ale tréninky nejsou jediná věc, kde chybí lidi. Ve škole se zvýšil počet chybějících a ti, co vypadají jakoby to táhly nepřetržitě 48 hodin v kuse taky přibylo.
Ten divný malý balíček, co najednou pohltil celou školu se Nickovi pořád vyhýbá. A on je přitom tak nedočkavý se dozvědět, co to je! A Colin, sakra, co se to s ním děje? Proč se jeho chování taky změnilo? Určitě za tím bude ten balíček! Jak moc by ho Nick chtěl...
Give me 30 minutes...
20. november 2013 at 19:47 | LalaKaya
|
One shot povídky

18:01
Kolečka kufru nadskakovala na nerovném chodníku, ale nechtěla jsem obcházet každý hrbol a prasklinu. Zničený kufr si kdyžtak budu vyčítat později, s Ondrou si o tom popovídáme, zasmějeme se, tím svým jedinečným způsobem mě pokárá, ale nebude to myslet vážne a nakonec mě políbí, zatímco budeme po kolejích uhánět někam do neznáma...
18:03
18:03
Jsem nervózní, stojím uprostřed nádražní haly a pořád někomu uhýbám. Já vím, stoupla jsem si sama blbě, ale tak nějak doufám, že ke mně přijde zezadu a obejme mě, takže kdybych stála u stěny, tak se to stát nemůže. Jo, jsem hrozný snílek, ale on je romantik! Po tváři se mi rozlije úsměv, který prostě nemůžu skrýt. S očekáváním se rozhlížím po hale a divím se, proč jsou všichni tak zachmuření? Život je krásný! Lidi, usmějte se! Jedu s přítelem na výlet "náhoda náhod" aneb nastup do prvního vlaku, co pojede!
Piano
16. november 2013 at 19:09
|
Filmové recenze
Piano
Drama/Romantický
rok: 1993
režije: Jane Campion
délka: 121 minut

Být dobrovolně němá se Ada rozhodla už v 6 letech. Nikdo neví proč a ani ona sama to vlastně neví. Její otec se rozhodne, že ji provdá do ciziny a pošle jí tam i s její dcerou. Do neznámého, věčně deštivého prostředí za mužem, kterého v životě neviděla a nepoznala, ale kterému, podle jeho vlastních slov, němota nevadí, ale je spíše ušlechtilá.
Ada komunikuje znakovou řečí, psaním a své city projevuje skrze hudbu. Hraje na piano. Když dojede do svého nového domova, její tlumočnicí se stává vlastní dcera, protože z původních obyvatel domorodců a jejího manžela, nikdo neumí znakovou řeč.
Božský Bastard - Christina Lauren
16. november 2013 at 11:29
|
Knižní recenze
Bastard
Christina Lauren
stran: 304
rok: 2013
nakladatelství: Jota
Už jste zažili, když vás šéf komanduje kvůli zbytečnostem a vy byste mu nejradši zakroutili krkem?? Pokud ano, tak se ztotožníte s hlavní hrdinkou této knihy a pokud ne, pak alespoň poznáte, jaké máte štěstí, že máte fajn šéfa.
Slečna Millsová měla úžasný život. Kamarády, bydlení a skvělou práci. Pak jí ale přiřadili nového šéfa, kterého naprosto vystihla jako Božského Bastarda - vypadal jako řecký bůh vytesaný z kamene, ale když otevřel pusu, měli byste ho chuť praštit.
Po 9 měsících, kdy pro něj pracovala, přišla poprvé pozdě. Po vstupu do kanceláře tam už na ni čekal šéf i se svými sankcemi a Chloe (slečna Millsová) si musela nahradit hodinku zpoždění přesčasem. A tak to vše začalo.
Strom - Judy Pascoe
13. november 2013 at 20:17 | -Chloe
|
Knižní recenze
Strom
Judy Pascoe
stran: 160
rok: 2011
nakladatelství: Jota
Jak žít se ztrátou milované osoby, která je stále s vámi?

To musí zjistit desetiletá Simon, která nemá ani chvíli klidu. Otcova duše se usídlila na stromě, který roste na malém dvorku u domu početné rodiny, které nyní chybí otec. Simon se zprvu zdráhá uvěřit svému štěstí a tato skutečnost ji děsí. Když si ale na strom vyleze s otcem promluvit, všechny obavy jsou zaplašeny.
Se svým strhujícím objevem se svěří matce, která je v té chvíli citově nevyrovnaná a snaží se se smrtí své manžela vyrovnat. Po Simonině novince, že duše jejího otce je na stromě, se nakonec rozhodne na strom vylézt a ověřit si to.

